Zde je tedy malý přehled sendvičů 80. let – samozřejmě subjektivní, protože odráží to, co v Beiuș nebylo k dostání, nikoliv to, co jste neměli. 1. Sladké sendviče. Sendvič se špejlí Nebyl to pořádný sendvič, ale prostě dva plátky chleba obalené ve vajíčku a osmažené v oleji s vrstvou cukru mezi nimi. Byl to nejběžnější sendvič osmdesátých let, protože se ještě dal sehnat starý chléb, dvě vejce a trocha mléka. Sendvič s kebabem byl jako tank T-34 mezi sendviči: nebyl skvělý, ale byl levný a snadno se dělal. Je pravda, že studenou válku jsme s ním nevyhráli, ale aspoň jsme ji přežili. 2. Jediné, co se dalo dát mezi dva krajíce chleba a co bylo v RSR snadno dostupné, byla játrová paštika. Proto mnozí z nás nosili v batohu jeden sendvič, dva s paštikou. První nevýhodou je, že paštika nejde do chleba – takže natlačená v batohu paštika prosakovala mezi krajíčky chleba a špinila ubrousek, ve kterém byl sendvič zabalený. Další nevýhodou paštiky je, že příšerně zapáchá, zejména v mušelínovém batohu, když je venku 30 stupňů. Pozitivní je, že jste se o sendvič nemuseli s nikým dělit – smradlavé krajíce chleba s přilepenými kousky ubrousku na nikoho nemrkly.3. Sendvič se sádlem Protože počátkem 80. let zmizelo z nabídky potravin máslo, kompromisním řešením bylo vepřové sádlo dovážené z venkova. Aby se zmírnila nevolnost, používaly se na jaře jako pomazánka na sádle kulaté plátky ředkviček, ve zbytku času nakrájená cibule. Trochu jste si mohli přičichnout k ústům, ale pokud vás učitel ucítil, šance, že vás postaví k tabuli, byla téměř nulová. 4. Učitelé se snažili, abyste se dostali k tabuli. Sendvič s kysaným zelím Stejně jako paštika i kysané zelí smrdí a vytéká a špiní sáček, ale mělo tu výhodu, že bylo domácí – takže jste nemuseli lovit po obchodech s potravinami. Výborně se hodilo i ke snídani, skvěle se hodilo k hrnku nebo dvěma sibiřského salámu. 5. Klobása se hodila i ke snídani. Sendvič s pariserem A pariserů bylo v socialistickém obchodě dost. Ale pokud si dobře vzpomínám, existoval tehdy jen jeden druh salámu – pravděpodobně měli jen jeden druh cihlového prachu, ze kterého ho vyráběli. Nemohli jste ho sníst moc, protože by vás nadýmal – při výrobě do něj nejspíš dávali trochu karbidu. 6. Co se děje? Sendvič se slaninou Vyráběl se z tenkých plátků slaniny zabalených mezi dva silné plátky chleba. Nádivka opět nebyla ze socialistického obchodu, kde se nedala sehnat. Byl to zimní chlebíček, protože v té době bylo vepřové maso stejně jako rajčata, okurky nebo ředkvičky sezónním ovocem. 7. Sýrový sendvič Konečně, mladší čtenáři si řeknou, tady je sendvič, který známe! Ne tak docela, protože v Ceauově době neexistovalo nic takového jako tavený plátkový sendvičový sýr, smetanový sýr, tenké plátky sýra (dobře, ani ne sýr jako takový, kolečko) a další podobné formy sýra, tak milované školáky a mládenci. Ne, prostě se nakrájela drobivá, smradlavá hrouda tvarohu, vložila se mezi dva plátky chleba a mezi ně se strčilo pár kousků šišky. Tyto sendviče se jedly stejně špatně jako dnešní hamburgery, protože polovina drobivého sýra spadla na zem, když jste se zakousli do chleba. 8. Jak se to stalo? Sváteční chlebíčky Byly však chvíle, kdy se rodičům podařilo sehnat žervé sibiřského nebo babického salámu, kolečko sýra nebo balíček másla. Byl jsi sendvičový král. Jenže jsi ho nesnědl ani polovinu, protože každý chtěl kousek. A když jste se konečně stáhli do kouta, abyste snědli zbytek sendviče, objevil se školní tyran. Chtěl si kousnout. Od té doby uplynulo více než čtvrt století a já už skoro zapomněl, jak těžké bývalo udělat jednoduchý sendvič. Dneska přijdu do KFC a nejtěžší je pro mě rozhodnout se, jestli chci Booster s kuřecím masem a nakládanou okurkou, Crispy Sandwich s křupavým proužkem, sýrem Cheddar, nakládanou okurkou